Jak poznáme, že ekonomika je v kondici a že se nemusíme bát strašáka jménem krize? Zcela jednoduše, firmám, společnostem, podnikům, živnostníkům se daří a daří se i zaměstnancům. Jejich mzdy rostou raketovou rychlostí, kupní síla občana stoupá. Tržby se navyšují, obchodníci jsou spokojení, stát je spokojený díky odvodům daní a tak pořád dokola.
Když se daří státu, potažmo občanům, je to dobře. Ovšem někdy zůstává rozum stát nad množstvím různých sociálních dávek, které naši zákonodárci schválí. V dnešní době snad existují dávky na všechno a pro každého. I když slovo každý není tak úplně namístě. Pro každého, kromě poctivě pracujících a poctivě odvádějících daně. Zvyšování daně z nemovitosti, zvyšování poplatků za popelnice, zvyšování poplatků za vklady na Katastr nemovitostí a další jiné ochutnávky, které musí klasicky pracující, či podnikající jedinec odevzdat. Někdy zcela vážně uvažujeme, zda život na dávkách není jednodušší. Čekat v klidu domova a ať se stát postará. Ať zařídí, pošle, zafinancuje. Není snad ani možné, že naši poslanci nevidí, nebo nechtějí vidět skupiny občanů, co nikdy nepracovali, nepracují a pracovat nebudou.
Česká republika je ekonomicky stabilní stát. Kdo opravdu chce pracovat, pracuje. Při dnešní poptávce personalistů po mnoha profesích, lze jen těžko pochopit, že Úřad práce má ještě nějaké uchazeče. Jejich argumentace proč si nemohou zrovna teď najít vhodné uplatnění, by možná nadzvedla mnohého z nás ze židle.
Další samostatnou kapitolou jsou občané důchodového věku. Celý život pracovali, ano mají právo na důstojné stáří. Mají právo na každoměsíční výplatu dle důchodového výměru. Ovšem mnohdy jejich argumentace, že penze je nízká, bývá větou do diskuze. Řada z nich podporuje finančně své potomky, řada z nich nakupuje zboží, které si mnohdy i pracující rodina se dvěma studenty nemůže dovolit. A přitom ten, kdo pracuje a odvádí daně, by se měl mít nejlépe, že? Zní to logicky, ale většinou to logické moc není!