Kdo někdy měl fenečku, tak jistě ví, jaké to bylo, když bylo rozhodováno o tom, zda by měla mít mladé. Je to dost velké dilema, pokud fenečka není přímo určena jako chovná. Ony jsou to totiž dost starosti, zvláště pokud není zaručený odběr těch maličkých. To je skutečně dobré vědět již dopředu. I když bohužel to hodně často dopadá tak, že se budoucí majitel rozmyslí a psíka si nevezme. Je proto fajn mít takový pořadník a v něm náhradní nové majitele. Také je prima věc, pokud to jde, nechat si vyplatit zálohu. To pak je větší jistota, že psíci nezůstanou doma.  

To, co se pak dělá před porodem netřeba rozebírat, sdělí vám to na každé veterině. Pokud máte z porodu, nebo chcete-li vrhu samotného obavy, můžete si zajistit veterinární pomoc, a to buď přímo, nebo minimálně na telefonu. Ovšem je třeba v tomto případě počítat se zvýšenými náklady.  

Pokud si věříte, nechte fenu v klidu. O nic se nestarejte, většina porodů zásah nepotřebuje. Je možné na fenku mluvit, hladit a konejšit. I ona si je pak jistější a ví, že je někdo s ní. Bude vám vděčná. Posléze stačí kontrolovat, nenápadně, zda je štěňátko zbaveno obalu a zda dýchá. Více už si zařídí ono samo ve spolupráci s matkou. Není třeba se obávat, že psík nepřežije, protože hned nesaje mléko. Buďte v klidu i na to dojde. Fena sama nejlépe ví, co a jak, má to v genech a matka příroda ji povede. Takže ona si potomky očistí a po porodu se začne pokládat tak, aby psíčci mohli konečně naplno začít sát. Potichu pozorujte, zda správně pracují tlapkami. Oni tím zvyšují tvorbu mléka a zajišťují si tak jeho množství. Pokud to dělají správně, je vše v pořádku. Vy jen hlídejte, aby se nestalo, že by se některý psík k mléku nedostal. Stává se to málo, ale může. Pejsek může být zpočátku slabší a silnější bratři ho mohou vytlačit. No pak už budou jen přibývat.