Vyrábět něco z kovu nebývá vůbec snadné. Kov je totiž pevný natolik, že se z něj jen tak něco nevyrobí. Ani zlaté české ručičky by nic nezmohly, kdyby neměly pro podobnou práci dostačující vybavení, to znamená potřebné stroje a nástroje. A jestli mi to náhodou nevěříte, sežeňte si někde třeba kus železa a zkuste z něj vyrobit něco, co stojí za to, pouhýma holýma rukama. Při pohledu na to, čeho dosáhnete, určitě nebudete žasnout. Majitelé kovodílen nebo továren tedy shánějí všechny stroje a nástroje, které potřebují pro zamýšlenou práci. Hledají v nabídkách výrobců takových nástrojů a dříve či později tady najdou to pravé.
Ale běda! Takové nástroje bývají běžně hodně drahé. A to někdy tak, že se prostě nevyplatí si něco takového pořizovat, protože by se to nezaplatilo. Příjmy z výroby by nekompenzovaly cenu něčeho takového. A tak jsou v podobných situacích vlastně jenom dvě možnosti, jak si počínat. Jednou je vzdát to a nic nevyrábět, když se to nevyplatí. A druhou je hledání do doby, než se objeví nějaká finančně zvladatelná nabídka. Hledání nástrojů za dost nízkou cenu je hodně náročný úkol. Levné nástroje pro kovovýrobu se jen tak nenajdou, a když už přece, obvykle jde jen o něco natolik opotřebovaného, že to vypadá spíš jako šrot než jako prospěšné náčiní.
A něco, co už je na konci své životnosti, se nevyplácí kupovat. Ale někde se přece cenově atraktivní nástroje seženou. Řezací a brousicí nástroje, měřidla, součásti na obrábění nebo dejme tomu tvarové frézy I-nastroje nabízejí za cenu o dost nižší, než jaká je ta běžná, a to navzdory nesporné kvalitě. Inu, prodávají se tu přebytky podobných nástrojů, jež už dosavadní majitelé nepotřebují. A tím pádem se to tu prodává levně. A to natolik, že se vyplácí kovovýrobcům nakupovat právě tady. A kdo ví, zda nebudete touto nabídkou jednoho dne uspokojeni i vy.