Blog

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Ten, kdo navštívil alespoň jednou za život některou ze zoologických zahrad, určitě nepřehlédl jedno zajímavé zvíře. Tím je OKAPI. Tento podivuhodný tvor tak trochu lidstvo nejprve mátl. Lidé se domnívali, že se jedná o bájného jednorožce. Okapi totiž zůstával dlouho skrytý v pralesních oblastech Konga. Jeho existenci zjistili pouze z několika pásů kůže a nalezené lebky.

– První Evropan, který měl to štěstí, že živého okapi spatřil, byl švýcarský geolog J. J. David z Basileje.
– Objevený okapi o štěstí, že vidí prvního Evropana, mluvit rozhodně nemohl. Geolog ho totiž zastřelil. Z vědeckých důvodů.
Jelikož neměl ani kameru a ani fotoaparát a dobrovolně s ním zvíře jít zřejmě nechtělo, musel ho tedy zastřelit.

– Další okapi měl také smůlu.
– Byl roku 1919 odchycen a umístěn do zoologické zahrady v Antverpách.
– Samec však velice strádal a během několika dnů uhynul.
Byl to ale krok směrem kupředu. Konečně se zjistilo, že je toto zvíře velice citlivé na jakékoliv změny a je tedy potřeba s ním zacházet opravdu šetrně.Pokud je potřeba jeho transport, používá se letadlo.

Šestnáct měsíců březosti

Dalším problémem bylo i to, že matka často své mládě zabila. Bylo tedy potřeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy jí potomka odebrat.

o Samice je březí dlouhých šestnáct měsíců a přivádí na svět jedno mládě.
o Novorozené mládě váží šestnáct kilogramů.

Po narození ho matka nechává v jakémsi hnízdě a sama odchází hledat potravu. Ve volné přírodě tak mládě nevystavuje nebezpečí, že ho napadne nějaká dravá šelma. K úhlavním nepřátelům patří zejména levhart. Druhým nepřítelem jsou obyvatelé pralesů – pygmejští lovci, kteří ho zabíjejí pro maso a kožešinu. Okapi je výhradně býložravý. Spásá větvičky stromů, listy, trávu a různá semena a plody. K uchopení a utržení listů má dlouhý jazyk. V zajetí se dožívá až třiceti let.

Výroba hraček doma může být zábavou jak pro vás, tak i pro dítko, které může s výrobou aktivity pomoci. Pusťte se společně do práce a zabavíte se již u výroby.

Šité hračky
Jedna z nejjednodušších metod pro výrobu dětských hraček je šití. Ušít můžete třeba knihu – quiet book, oblečení na panenky, plyšové zvířátko nebo třeba pexeso. Stačí sehnat si pár látek a pár barev flísu, knoflíky, nitě a jehly. Návody na šití hraček najdete na internetu na maminkovských stránkách a fórech. Věřte, že jakmile se do práce s látkou vrhnete, už se jí nepustíte.
Konkrétně na výrobu pexesa budete potřebovat 2x stejný panel s obrázky, výztuhu, podkladovou látku, nitě, jehly (nebo šicí stroj ale není nutný) a žehličku pro zažehlení výztuhy. A to je vše.

Hračky pro trénink jemné motoriky
Trénování jemné motoriky je důležitá věc pro děti, které ji ještě nemají dokonale vyvinutou. Spojit to můžete třeba i s tréninkem barev. Vyberte třeba 4 různě barevné mističky a korálky ve stejné barvě – přiřazování korálků k jednotlivým mističkám procvičí obojí. Další možností je třeba přilepení konců pet lahví na kousek dřeva. Ke každé lahvi přiděláte víčko a to bude dítko šroubovat na láhev. Další suprovou hračku mohou tvořit obyčejné kolíčky na prádlo, ponožky a provázek přivázaný třeba mezi židlemi. Hra na maminku je velice oblíbená a tato „hračka“ bude používaná často.

Domečky pro panenky
Domeček pro panenky je velice oblíbená hračka, která udělá radost nejedné holčičce. Tato hračka bývá poměrně nákladná, výroba domečku doma může udělat jak radost, tak dost ušetřit. Výrobou samotné konstrukce domečku pověřte šikovného tatínka nebo dědečka. Výzdobu domečku můžete zvolit třeba s pomocí lepící tapety na stěny domečku, vytvořit i osvětlení s napojením na baterie. Domeček vybavte nábytkem, který si buď také můžete vytvořit, a nebo zakoupit.