Technika je pro někoho to, že ho to baví anebo také pracuje v technickém oboru. Můj obor byl takový, že jsem se dříve vyznala v počítačích a také jsem studovala technickou fakultu. Jenomže později, když se mi narodilo dítě, tak už jsem na studium neměla vůbec čas a také hlavně náladu. Měla jsem opravdu silné ranní nevolnosti, takže jsem studium musela ukončit. Byla jsem opravdu na sebe hodně naštvaná, že jsem se s partnerem více nechránila, ale nakonec, když se mi potom narodil syn, jsem byla opravdu štěstím bez sebe, dokonce jsem se rozhodla, že až synovi bude třeba pět let anebo šest let, že se vrátím zpátky ke studiu.
A víte, jak to nakonec dopadlo? Ano, přesně tak, jak jsem si přála. Až syn chodil, myslím do páté třídy, tak jsem se rozhodla, že se vrátím ke studiu. A světe, div se, opravdu skvěle jsem to zvládla, technika mě opravdu hodně baví. A moji rodiče říkali, že už jako malá holka jsem se dost zajímala o techniku a chtěla jsem stále nějaké technické hračky. Vůbec jsem neměla ráda plyšové hračky anebo třeba omalovánky nebo knihy, ale stále jsem chtěla jenom něco interaktivního a nebo třeba takové elektrické domácí mazlíčky. Třeba pejsek na baterky a tak podobně. Také jsem měla různá zvířátka, která také byla na elektřinu.
Nebo na baterky. A musím uznat, že mě to vždycky moc bavilo. Podle mého názoru neuděláte chybu, když i vy svým dětem pořídíte nějaké interaktivní zvířátko, myslím si, že by ho to bavilo. Anebo co tamagoči? Vzpomínáte si na tamagoči? I tohle bylo opravdu perfektní. Já jako malé dítě jsem měla snad dvě nebo tři tamagoči a musím uznat, že mě to moc bavilo. Akorát mě mrzí, že už i v dnešní době neexistuje. Jinak bych si ho určitě pořídila. Jak sobě, tak i svým dětem. A vy si pamatujete na tamagoči nebo jaké hračky? Měli jste interaktivní hračky, když jste byly malí?